Ráno je jako šum v místnosti, kde se ještě nerozhodlo, co je důležité. Hranice dnes může být tichá čára, ne zeď. Držet ji bez boje znamená nepřidávat energii tam, kde stačí jasnost. Říct „ne“ bez vysvětlování, ustoupit bez útěku, zůstat bez zatnutí. Zrcadlo na okraji dne vrací otázku dřív než odpověď: co ve mně se chce hádat, i když už není o co?
Kde dnes stačí stát a nechat věci dojít ke mně?