Ráno je jako vítr, který nepřesvědčuje, jen zkouší, co je ještě volné. Některé věci se nezavírají ranou, ale měknutím okrajů. Poznáš to podle toho, že už není co přidat, ani co bránit. Slova se zkrátí a ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr — začne být srozumitelnější než vysvětlení. Krok, který včera tlačil, dnes jen dosedne. A když se otočíš, neztratíš nic, jen přestaneš nést přebytek.
Co se ve tvém dni právě samo tiše dovírá?