Ráno se rozbíhá potichu, jako by se prostor sám rozhodl nepřidávat další věty. V šumu se některé věci najednou přestanou opírat o pozornost; neodcházejí dramaticky, jen ztrácejí tah. Vítr projde mezi drobnostmi a přerovná je bez vysvětlení, a ty si všimneš, že už není co držet. Zápis nemusí být rozsáhlý: stačí pár přesných stop, kde končí tlak a začíná klidné doznění. Co dnes poznáš podle toho, že už to nemusíš otevírat?