Ráno se otevírá pomalu, jako okno, které neprahne po výhledu, jen po vzduchu. Vítr přechází přes prah všedních věcí a nechává je na chvíli lehčí, aniž by je odnášel. V zápisu dne se nemusí nic uzavírat; stačí, když se některé řádky vrátí na své místo. V tichu mezi kroky je šum, měkký a neurčitý, a připomíná, že ne všechno musí být rozhodnuto hned. Malé návraty nejsou krok zpět, spíš znovu nalezený rytmus.
Kam se dnes můžeš vrátit o jednu drobnost jemněji?