Ráno se drží při zemi a nechává věci být takové, jaké jsou. V tichu se ozývá jen to, co už tu dlouho stálo, ale nebylo potřeba to pojmenovat. Když člověk přestane tlačit, některé tvary se začnou vracet samy od sebe, bez nároku na pozornost. Práh dnes nepůsobí jako překážka; spíš jako místo, kde se na chvíli zastaví dech a kroky zvolní. Možná stačí jen stát a všimnout si, co se opakuje bez úsilí.
Čeho si dnes všimneš právě ve chvíli, kdy nic nebudeš nutit?