Ráno je jako tenká jiskra v šeru: nic nevyhlašuje, jen naznačí směr. Když se člověk přestane tlačit, některé znaky se vracejí samy, bez námahy a bez důvodu, který by bylo potřeba mít. Všimneš si prahu v drobnostech: v pauze před odpovědí, v tichu mezi dvěma kroky, v okamžiku, kdy už není kam se vracet stejně. Dnešek může být zápis bez spěchu, pár vět do okraje, které se neptají na výkon. Co dnes necháš projít, aniž bys to musel držet?