Ráno se opře o vítr a věci se ukážou bez ozdob. Některé procesy se nezavírají hlukem, ale tichým povolením v hranách. Poznáš to podle toho, že už není co přidat, jen co nechat odejít. Šum se na chvíli zvedne, jako by nabízel další možnosti, a pak se sám stáhne, když žádná nemusí vyhrát. V ozvěně zůstane jednoduchý tvar: ne výzva, spíš doznění. Dnes stačí všímat si, kde se gesto vrací prázdné a kde je konec přirozený.
Co se ti dnes samo zavírá, aniž bys to musel(a) dotlačit?