Ráno je jako jemný šum za zdí, který nemusíš rozluštit. Stačí si všimnout, kde stojíš. Hranice dnes nemusí být ostrá ani hlasitá; může být prostá, pevná, bez potřeby vítězit. Když se přiblížíš k prahu, zpomal a nech tělo rozhodnout, co neotvírat. Ne proto, že by něco bylo špatně, ale protože některé věci už nepatří dovnitř. Zápis může být krátký: co pustím a co nechám venku, bez vysvětlování.
Kde dnes držíš hranici tím, že prostě zůstaneš stát?