Ráno se rozkládá tiše, jako kdyby se prostor rozhodl nemluvit dřív, než bude nutné. Ne každé slovo je odpověď; někdy se jen vrací to, co už v tobě bylo, lehce posunuté, unavené o jeden krok. Ozvěna neumí slíbit změnu, jen ukáže tvar dutiny. Odpověď bývá prostší a má váhu prahu: buď přes něj přejdeš, nebo zůstaneš stát, a obě volby něco uzavřou. Dnes není potřeba spěchat za hlasitostí. Co v tobě zní jako odpověď a co jen jako ozvěna?