Ráno se dá projít bez spěchu. Ticho dnes nepřesvědčuje, jen drží prostor, aby se věci ukázaly samy. Některé znaky se vracejí, když přestaneš tlačit: stejná slova, stejné pohledy, stejná náhoda, která nepůsobí jako náhoda. Ne jako zpráva, spíš jako stopa.
Práh není velké gesto. Je to jemná hranice, kde se tělo na okamžik zastaví a něco v tobě už nechce vstoupit stejně jako dřív.
Čeho si dnes všimneš, když nic nebudeš urychlovat?