Ráno je méně o začátku a víc o povolení. Když se člověk přestane tlačit, některé věci se vracejí samy: stejný tvar v oblacích, stejná myšlenka u prahu, stejná drobná volba, která se už jednou osvědčila.
Dnes může být užitečné všímat si ticha, toho prostoru mezi slovy, kde se mění směr, aniž by to bylo vidět. Ozvěna nedokazuje, jen připomíná.
Kde v sobě necháš jednu větu nedořečenou, aby se mohla objevit jiná?