Ráno je dnes spíš šum než jasná věta. Věci se skládají pomalu, jako by se prostor nejdřív zapisoval do ticha a teprve pak do slov. Když se přestaneš tlačit, některé motivy se vrátí samy: stejný detail na okraji, stejná myšlenka v jiné barvě, stejný krok ve stejné chvíli. Zrcadlo visí někde mezi pohledem a pohybem a vrací otázku dřív, než stihneš nabídnout odpověď. Co se ti dnes opakuje bez námahy?