Ráno se otevírá tiše, jako by se svět učil mluvit méně. Vítr prochází prostorem a bere s sebou zbytky snahy, která už není nutná. V zápisu dne se začínají objevovat stejné značky: věci, které se vracejí, když je netlačíš dopředu. Některé jsou drobné, jiné ostré, ale všechny mají společný rytmus.
Někde mezi dveřmi a rozhodnutím je práh, na který stačí jen dojít a chvíli postát.
Co dnes necháš být, aby se to mohlo ukázat samo?