Ráno je tiché a něco v něm už netlačí dopředu. Věta se nedořekne, dveře se nezabouchnou, jen zůstane méně důvodů pokračovat stejným směrem. Někdy se věc nezavře rozhodnutím, ale úbytkem napětí, jako když vítr nenápadně přeskládá pořadí věcí na stole a ty si všimneš až potom. Nech dnešek zapisovat sám sebe, bez honby za závěrem. Stačí sledovat, co se přestává vracet.
Kde dnes poznáš, že už není potřeba přidávat další krok?