Ráno se otevírá bez spěchu. V šumu se dá všimnout, že některé věci už nepotřebují další dotek; ne proto, že by zmizely, ale protože se dokončily. Ozvěna drží poslední tvar a pak se sama rozestoupí. Ticho se ukáže jako prostor mezi slovy, kde se mění směr, aniž by to muselo být vysloveno. Když se něco zavírá, bývá v tom méně námahy a více jednoduchosti: odpověď nepřichází, protože už není otázka. Co dnes můžeš nechat odejít bez komentáře?