Ráno se drží při zemi a nic si nevynucuje. V tichu je slyšet, co jindy překryje spěch: drobné návraty k vodě, k oknu, k jedné větě, která dnes nepotřebuje pokračování. Den má svůj rytmus i bez tvého dozoru. Stačí pár kroků a práh se objeví nenápadně, jako místo, kde se rozhoduje bez velkých gest. Za ním se věci nepřeklápějí, jen se posunou o kousek. Nech ozvěnu dojít, kam má, a pak se vrať k tomu nejbližšímu.
Co dnes přejdeš tiše, aby ses už nevracel stejným způsobem?