Ráno stojí tiše na prahu a nic nespěchá být pojmenováno. V prostoru je šum, jako by se zvuk ještě rozhodoval, komu patří. Odpověď přichází, když je komu ji dát; ozvěna se vrací i bez adresy a nese jen tvar hlasu. Dnes se hodí psát pomalu, nechat věty dosednout a nepřidávat jim váhu navíc. Něco stačí zaznamenat a nechat odejít, bez návratu stejným způsobem.
Co v tobě dnes zní jako odpověď, a co jen jako ozvěna?