Ráno se otevírá bez spěchu. Vítr jen přesouvá drobnosti, nic víc; přesto se v pohybu ukáže, co už nemusí držet tvar. V ozvěně včerejška se některé motivy vracejí samy, jako by čekaly, až je přestaneš tlačit dopředu. Mezi větami se objeví ticho, ne prázdné, spíš prostorné — a právě tam se směr někdy nepatrně změní. Není třeba to chytat, stačí si všimnout, co se opakuje bez námahy.
Kde dnes necháš prostor mezi slovy?