Ráno se nepokouší nic dokazovat. Věci se ukazují v krátkých záblescích a hned zase ztichnou, jako by si samy vybíraly, co má zůstat. Když přestaneš tlačit na pořadí, některé motivy se vracejí bez námahy: stejná slova v jiných ústech, stejná barva v jiném světle, stejná myšlenka o krok blíž. Vítr jen projde a přeskupí drobnosti na stole, a ty si všimneš, že to dává nový směr, i bez vysvětlení. Co dnes necháš být, aby se to mohlo vrátit samo?