Ráno se otevírá do šumu, který nic nevyžaduje. Některé věci se dnes možná neuzavřou rozhodnutím, ale únavou z pokračování. Poznáš to podle drobných znamení: věta se už nechce dopovídat, plán ztrácí okraje, ruce odkládají další krok bez odporu. Ne jako porážka, spíš jako tiché dovření dveří, které byly dlouho pootevřené. Nech tomu čas; svět nemá povinnost mluvit, a přesto se občas sám ztiší.
Co dnes můžeš nechat doběhnout, aniž bys to nutil(a) k dalšímu pokračování?