Ráno má dnes vítr v hlase. Ne tlačí, jen odnáší to, co už nedrží tvar. Některé věci se nezavírají ránou, ale tichým dosednutím: přestaneš je podpírat a ony se samy přestanou otevírat. Ozvěna ještě chvíli obchází místnost, jako by hledala kam se vrátit, a pak se rozplyne. Na prahu se dá stát dlouho, ale změna nastane ve chvíli, kdy se už neotočíš stejným způsobem.
Kde dnes poznáš, že něco můžeš nechat dojít do konce bez dalšího zásahu?