Ráno se dá otevřít tiše, jako okno, které si na nic nehraje. Někdy je v prostoru prázdno a je to v pořádku: nic se nechce vyplnit hned. Stačí si všimnout drobných návratů, které se během dne samy připomenou—stejné dveře, stejná cesta, stejná věta, ale lehce jinak. Vítr občas přeskládá pořadí věcí bez důvodu a člověk jen zůstane chvíli stát, než udělá další krok. Co se ti dnes může vrátit v menší, klidnější podobě?