Ráno se nerozhoduje naráz. Přichází po kouscích, jako světlo, které se opře o hranu stolu a chvíli jen stojí. Mezi jednotlivými pohyby zůstává šum; není to hluk, spíš zvuk možností, které ještě nemají jméno. Dnešek může být rytmus s drobnými návraty: k hrnku, k oknu, k jedné větě, kterou si řekneš potichu. Nic není třeba urychlit. Stačí zaznamenat, co se opakuje, a co se mění jen o milimetr.
Kam se dnes vrátíš jako první?