Ráno se otevírá bez nároku na jasný směr. Ve vzduchu je jen šum, jako když se stránky samy obracejí, ale nic netlačí na pointu. Některé tvary se dnes vracejí tiše: stejné věty v hlavě, stejné pohledy z okna, stejné malé volby, které se opakují, dokud je nepřestaneš popohánět.
Někde mezi krokem a rozhodnutím čeká práh; není to výzva, spíš jemná hranice, po které se věci už skládají jinak.
Kde dnes necháš věci dojít k sobě, bez přidání síly?