Ráno se otevře a vítr jen zkouší, co v tobě drží tvar. Není nutné odpovídat hned. Když se člověk přestane tlačit, některé symboly se vracejí samy, jako by měly vlastní cestu. Ticho se posadí mezi slova a v tom prostoru se nepatrně mění směr. Zápis může být jen stopa, ne prohlášení; pár vět, které nic netlačí dopředu, jen nechají věci dojít k okraji. Co dnes necháš nedořečené, aby to mohlo dýchat?