Ráno je tenčí než jindy. Vítr přejde přes okno a nechá v místnosti krátké ticho, které se nepokouší nic vyplnit. Někdy přijde odpověď později, pomalu, s váhou. Jindy se ozve jen ozvěna: rychlé vrácení toho, co už bylo řečeno, jako zrcadlo, které vrátí otázku dřív než její směr.
Dnes stačí zapisovat, neuzavírat. Nechat věty otevřené, aby se v nich dalo dýchat.
Co v tobě dnes mluví jako odpověď a co se jen vrací jako ozvěna?