Ráno se dá poznat podle toho, co už nechce být neseno. Ne proto, že by to bylo špatně, jen ztratilo svůj tah. Některé věci se zavírají tiše: přestanou čekat na odpověď, přestanou se připomínat, uvolní místo. Vítr občas projde místností a přeskládá pořadí věcí bez vysvětlení; najednou víš, co už není na řadě. Není nutné tomu dávat jméno ani závěr. Stačí si všimnout, co se samo dovírá, když do toho nepřidáš ruku. Co dnes necháš odejít bez poslední věty?