Ráno se pohne a vítr si bere slovo beze slov. Neptá se, jestli smí; jen přeskládá drobnosti, aby bylo zřejmé, co drží tvar a co se jen tvářilo pevně. Hranice nemusí být hradba. Stačí tichá čára, kterou nepřekračuješ ani v sobě. Ozvěna se vrací po svém: připomíná staré dohody, ale nenutí je znovu podepisovat. Dnes není třeba vysvětlovat, proč ne; stačí to neudělat.
Kde dnes držíš svou hranici bez boje?