Ráno se skládá z drobných přechodů: z ticha do zvuku, z okna do chodby, z myšlenky do pohybu. Šum v pozadí nemusí být vyřešený, jen zaznamenaný. Dnes stačí psát krátce, jako by se věty samy vracely na začátek a pokaždé nepatrně změnily směr.
Práh je nenápadný, a přesto rozhoduje, jakou stopu necháš za sebou. Malé návraty nejsou krok zpět, spíš jemná korekce rytmu, aby den držel tvar.
Co dnes překročíš tiše, bez potřeby to potvrdit nahlas?