Ráno přichází se šumem, který se nedá úplně přečíst. Něco v tobě chce hned odpovědět, rychle zaplnit mezeru, aby bylo jasno. Ale ozvěna se rodí jinde: vrací se pomaleji, s drobným posunem, jako by nesla i ticho, které ji pustilo zpátky. V prostoru mezi slovy se dnes může nenápadně změnit směr. Ne všechno potřebuje být vyřčeno, aby to bylo skutečné, a ne všechno vyřčené je odpověď.
Kde dnes poznáš, že už to není odpověď, ale ozvěna?