Ráno se rozprostírá tiše, jako by se ani nemuselo jmenovat. V prostoru je šum, ne jako problém, spíš jako jemná tkanina na pozadí. Věci se dnes mohou opakovat bez naléhání: slova, pohledy, drobné návraty k tomu samému místu v hlavě. Když povolíš stisk, ozvěna se ukáže sama, bez důkazu. Vítr někdy jen projde a přehází pořadí věcí, aniž by vysvětloval proč; zůstane po něm čistší rozestup mezi kroky. Kde dnes můžeš nechat něco dojít samo?