Ráno se otevře jako tichý zápis do okraje dne. Vzduch má jiskru, ne jako slib, spíš jako drobný důkaz, že věci se hýbou i bez našeho pobízení. Rytmus se skládá z malých návratů: ke sklenici, ke klíčům, ke stejnému oknu, k jedné větě, která se nechce dokončit. V zrcadle se otázka vrátí dřív než odpověď a stačí ji na chvíli jen držet, bez spěchu. Kde dnes necháš návrat být návratem, a ne opravou?