Ráno je jako vítr, který se neopírá o nic, a přesto mění směr. Držet hranici nemusí znamenat ztuhnout. Někdy stačí neudělat krok navíc, neodpovědět hned, nevyplnit každou mezeru. Ticho sedí mezi slovy a v tom prostoru se ukáže, co je moje a co už je cizí. Bez boje se hranice pozná podle toho, že není potřeba ji obhajovat; jen se o ni tiše opřu a zůstanu. Kde dnes necháš věci dojít na okraj, aniž bys je tlačil dál?