Ráno stojí chvíli bez požadavků. Ticho se nepředvádí, jen drží prostor, ve kterém se dá slyšet i to, co obvykle přehlušíš snahou. Některé tvary se vracejí samy: drobné shody, stejné věty, podobné obrazy. Ne proto, aby něco dokazovaly, spíš aby ukázaly, kde tlak povolil. Jako když se ocitneš u prahu a není potřeba spěchat, jen zaznamenat, jak se mění krok, když přestaneš tlačit. Co dnes necháš dojít k tobě bez námahy?