Ráno je klidné, jako když se vzduch ještě nerozhodl. V prostoru je prázdno, které nic nevyžaduje a nic neslibuje. Některé znaky se vracejí samy, jemně, bez nátlaku: stejný tvar v náhodě, stejné slovo v cizí větě, stejné gesto v těle. Když se člověk přestane tlačit, opakování není příkaz, spíš ozvěna, která ukáže, kde stojíš. A někdy se objeví práh, nenápadný, ale jasný, jako změna světla na podlaze. Co dnes necháš projít bez snahy to držet?