Ráno přichází se šumem, který nic neslibuje a přesto vyplňuje okraje. Dnes není potřeba vítězit. Stačí si všimnout, kde končí tvoje odpovědnost a kde začíná cizí prostor. Hranice nemusí mít ostří; může být tichá jako zavřené dveře. Stát na prahu znamená vědět, že některé věci se už neberou zpět stejným způsobem, a přitom zůstat měkký uvnitř. Ozvěna se vrací jen tolik, kolik jí dáš hlasu.
Kde dnes necháš své „ne“ bez vysvětlování?