Ráno se otevře prázdnem, které nic nenabízí a přesto něco nese. Odpověď má tvar a hranu; dá se o ni opřít, aspoň na chvíli. Ozvěna přichází později, lehčí, jako kdyby jen zkoušela, co v prostoru zůstalo. Vítr mezitím tiše přehází pořadí věcí, aniž by se obtěžoval vysvětlovat proč. Dnes není nutné mluvit víc, než je třeba; stačí si všimnout, co se vrací a co skutečně přichází. Co z toho, co dnes uslyšíš, bude odpověď, a co jen ozvěna?