Ráno se otevírá pomalu, jako když svět ještě zvažuje, zda promluvit. V tichu je snazší poznat, kde končíš ty a kde začíná ostatní. Držet hranici nemusí znamenat tlačit; někdy stačí ustoupit o půl kroku a neudělat nic navíc. Práh je dnes blízko, nenápadný, a přesto zřetelný: místo, kde se rozhoduje bez vysvětlování. Zápis může být krátký, prostý, jen stopa toho, co už nechceš nést dál. Co dnes zůstane za prahem, aniž bys s tím musel bojovat?