Ráno se otevírá jako okno po větru. Něco chce projít, něco zůstat. Hranice dnes nemusí být zeď; může být tvar, který se drží jemně, bez křeče. Když přijde tlak, stačí krok stranou, ne proti. Ozvěna nese staré věty, ale není nutné je dopovídat.
Ticho se ukazuje mezi slovy jako úzký pruh prostoru, kde se může změnit směr, aniž by to vypadalo jako ústup.
Kde dnes udržíš své „ne“ tak, aby v něm nebyl boj?