Ráno se může otevřít pomalu, bez spěchu na význam. Některé věci se vracejí v malém: stejný hrnek, stejné okno, jiný dech. Mezi kroky vzniká ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr, aniž by o tom bylo třeba mluvit. Dnešek nemusí být nový; stačí, když bude přesný v drobnostech. Když se něco na chvíli ztratí, může se to vrátit jako jemné připomenutí rytmu, ne jako úkol.
Kde dnes necháš dost místa, aby se mohlo něco tiše vrátit?