Ráno se rozprostírá bez tlaku, jako kdyby si svět dovolil jen být. V tichu se objevují opakované tvary: stejné myšlenky přicházejí, ale tentokrát nezvedají hlas. Nech je projít, bez okamžité odpovědi. Něco v pozadí připomíná šum, jemný a neurčitý, zvuk možností, které ještě nemusí být rozhodnuté. Zápis dne nemusí být rozsáhlý; stačí pár přesných stop, které ukážou, kde se věci samy skládají. Co dnes necháš nedořečené, aby to mohlo dozrát?