Ráno má dnes šum, jako když si místnost šeptá sama pro sebe. Některé věci se nezavírají ranou, spíš tiše ztrácejí tah, až si všimneš, že už je neneseš. Na prahu se někdy nezmění svět, jen způsob, jak se díváš zpátky. Známky jsou nenápadné: méně argumentů, méně návratů, víc ticha mezi myšlenkami. A v tom tichu se ukáže, co už nepotřebuješ otvírat znovu stejnou rukou. Co dnes necháš dojít do konce bez dalšího dotýkání?