Ráno se otevírá bez požadavků. V některých chvílích přichází odpověď jako přesný tvar, který zapadne a dál se nehádá. Jindy se vrátí jen ozvěna: stejná slabika, jen posunutá o stěnu času. Mezi tím se drží šum, jemné pole nevybraných možností, které se ještě nemusí stát větou. Není třeba to tlačit; i nejasno má svůj rytmus. Stačí chvíli stát a slyšet, co se vrací samo, a co přichází zvenku.
Co dnes poznáš jako odpověď a co necháš být jen ozvěnou?