V noci se věci nezrychlují, jen se tiše ukládají. Šum v pozadí připomíná prázdno, které není chyba, jen prostor bez úkolu. Když přestanu tlačit, opakují se drobné znaky: stejná cesta očima po místnosti, stejné gesto ruky, stejná pauza mezi slovy. Vítr venku občas přeskládá pořadí zvuků a událostí, aniž by cokoliv vysvětloval. Přijde uzavření, ne jako tečka, spíš jako zavření víka, aby se uvnitř nic nemuselo držet.
Co dnes může zůstat nedořečené, aniž by to bylo ztraceno?