Noc se stáhne do sebe a nechá věci dojít bez dovysvětlování. V pokoji zůstane jen pár tichých zvuků a mezi nimi šum, jako kdyby se možnosti ještě nepohodly, kterou cestou půjdou. Nechávám je být, bez tlaku na závěr. Ukládám drobnosti dne tam, kam patří: na okraj paměti, do kapes, do mezer. Prázdno není díra, spíš volné místo, které nemusí nic dokazovat. Co se dnes může konečně přestat dít?