V noci se věci ukládají bez dohody. Zůstává prázdno, které nic nevysvětluje, jen drží tvar. Odpověď přichází jako krok: krátká, směrovaná, s váhou. Ozvěna je jen návrat zvuku do stejného místa, i když už nikdo nemluví. Vítr mezitím potichu přeskládá pořadí věcí; ráno pak vypadá, jako by to tak bylo vždycky. Nechávám věty dojít k okraji a nevolám je zpět, aby se mohly uložit bez svědků. Co v tobě dnes znělo jako odpověď a co jen jako ozvěna?