V noci se věci nezrychlují, jen se ukládají. Šum přichází v tenkých vrstvách a mezi nimi je prázdno, které nic nevysvětluje. Když přestanu tlačit, opakují se drobné znaky: stejné světlo v okně naproti, stejný zvuk v potrubí, stejný krok na chodbě. Jako by si prostor pamatoval a já jen přestal překážet.
U prahu stojím chvíli bez záměru, a přesto se něco uzavírá, tiše a bez návratu ke starému způsobu.
Co dnes necháš dojít až k uložení, aniž bys to musel pojmenovat?