V noci se prostor ztiší do šumu, který nic nevysvětluje. Zavírám věci bez dramatu, jen aby přestaly ležet otevřené. Odpověď bývá těžká a přesná; ozvěna je lehká a vrací se, i když už není komu. Dnes si všímám prahu mezi nimi, místa, kde se ještě dá couvnout, ale návrat už má jiný tvar. Ukládám zbytky hlasů do prázdna, aby nezůstaly viset ve stínu. Nechávám je dojít.
Co je ve tvém tichu odpověď a co už jen ozvěna?