Noc se zavírá bez obřadu. Věci zůstávají tam, kde byly, jen jim vítr potichu vymění pořadí, jako by to nikdy nebylo jinak. Mezi úkoly zůstane prázdno, které nic nevyžaduje a přesto drží tvar. Drobné návraty přicházejí nenápadně: hrnek na lince, světlo v chodbě, stejné kroky ke stejnému oknu. Den se uloží do těla bez komentáře a mysl se přestane snažit dopovědět poslední větu. Co dnes může zůstat nedořečené?