Noc se zavírá bez gesta. Věci se ukládají tam, kam patří, i když to „patří“ dnes znamená jen provizorium. V hlavě zůstává pár drobných návratů: stejný krok na prahu, stejné světlo na stěně, stejná pauza před odpovědí. Nejsou to kruhy, spíš jemné záhyby dne.
Vítr venku občas přeskládá pořadí zvuků a na chvíli uvolní místo prázdnu. Nechávám ho být, stejně jako ticho, které nemusí nic dokazovat.
Co si chceš z dneška vzít do tmy a co tam nechat?